Říjen 2009

NEJSME HYENY. Jak se natáčí příběh nemocné Evy

26. října 2009 v 11:46 | David Vaníček |  Ze zákulisí


Ve zpravodajství se často věnujeme lidským příběhům, vždyť bez lidí a jejich radostí i starostí by zprávy byly hrozně povrchní a neosobní. Někdy to ale bývá hodně obtížné, přemluvit dotyčného, aby se před kamerou a následnou publicitou nestyděl. Následující příběh je ale o něčem úplně jiném.

Z mého blogu už dobře znáte Danielu Pilařovou, kameramanku, s níž jsme tvořili tým v krajské redakci v Ústí nad Labem. Teď pracuje jako videoreportétka tn.cz. Točili jsme spolu nespočetně mnoho dopravních nehod, emotivních výpovědí a vypjatých situací - na to si při téhle práci prostě musíte zvyknout, jinak se zblázníte. A paradoxně o to lépe jste pak připraveni na chvíle, kdy i do vašeho života vletí nečekaně nějaká nešťastná událost.

Daniela má sestru Evu, která se momentálně léčí z rakoviny děložního čípku a dělohy. Ještě předtím stihla porodit syna Štěpánka, teď už kvůli nemoci další dítě mít nemůže.

Když Eva začala s nemocí bojovat, její sestra se snažila shánět infromace o tom, co všechno jí čeká, hledala nějaký příběh, osobní zpověď, prostě pohled někoho, kdo si tím vším prošel. Marně.

"Navrhla jsem proto Evě, jestli by jí nevadilo natáčení jejího příběhu. Přiznám se, že mě to napadlo hlavně proto, abychom spolu mohli trávit víc času, kterého mám jinak kvůli práci málo," říká Daniela, její sestra tím navíc chtěla pomoct dalším ženám, které se dostanou do stejné situace.

"Doufám, že tím alespoň trochu dodám odvahu i dalším lidem s rakovinou. Díky kameře tak můžou vidět vlastně všechno, co je čeká. Natáčení mi nevadí, jsem ráda, že můžu být s Danielou, před nikým jiným bych se takhle otevřít nedokázala," dodala Eva s tím, že i kdyby to pomohlo alespoň jednomu člověku, bude to mít smysl.

V některých internetových diskuzích ale i přesto všechno objevilo několik negativních reakcí, kdy lidé Danielu a televizi Nova obviňovali z hyenismu a parazitování na neštěstí nemocné dívky. Přitom samotnému natáčení předcházela dlouhá debata a na veřejnost se nedostane jediný záběr, se kterým by Eva nesouhlasila.

"Je mi to líto, ale jen to dokazuje, že vždycky se najde pár hlupáků, kteří nepochopí záměr věci. Necítím se být rozhodně nějak zneužitá, souhlasila jsem s tím," doplnila Eva. Na portálu tn.cz i proto teď vyšel speciální díl seriálu o Evě, který se právě tomuto tématu věnuje - video najdete i v horní části tohoto článku.

"Kniha tváří" nebo "na pivo" a "na kafe"?

24. října 2009 v 12:33 | David Vaníček |  Naostro
Jste na Facebooku?

Je asi málo lidí, komu se tahle otázka v posledních několika měsících vyhnula. Sociální síť facebook.com si získává postupně stále více Čechů a kdo ho nepoužívá, ocitá se tím pádem stranou některých rozhovorů, kdy mezi sebou kamarádi řeší to, co četli právě na Facebooku.

Musím se přiznat, že i mě Facebook dostal a baví mě. Vzhledem k tomu, že se 3 týdny v měsíci téměř nedostanu nikam jinam než do práce, můžu být alespoň takhle v kontaktu s lidmi, které znám nebo chci poznat. Jako novináři se mi tahle aplikace hodí i v práci - nejméně jednou týdně dostanu od někoho na "fejsbůku" zajímavý tip na reportáž.

Média před prázdninami zaplavily články a názory odborníků, které před Facebookem varovaly. Je prý nebezpečný, až moc nás odhaluje a může způsobit problémy... Ano, je pravda, že když se u kamaráda vymluvíte, že na něj nemáte čas, a v zápětí napíšete do statusu "David jde na pivo s Honzou" tak máte co vysvětlovat.

Každý si ale může vybrat, koho si mezi přátele na Facebooku vybere. A když je vám hloupé odmítnou žádost o přátelství kolegy z práce, můžete si zase vybrat jakou část vašeho profilu uvidí a jakou ne. Prostě je to jen na vás. I proto se divím těm, kteří si udělají profil, prozradí na sebe všechno a pak se diví - je to jen v rukou uživatele, co na sebe napráská.

To všechno píšu proto, abych se omlouvil všem, kteří mě žádají o přátelství a já u nich místo "přijmout" kliknu na "ignorovat". Facebook je pro mě částečně soukromá věc a pouštím tam je ty, které jsem někdy viděl osobně nebo potkal. Přijde mi to logické - kdyby byl Facebook byt, taky si do něj nepustíte cizí lidi :-)))

Nedělám to jen já, ale i mí přátelé, že čas od času také "promažou" seznam. I přes všechnu chválu, kterou jsem na Facebook teď napsal má přeci jen jednu nevýhodu - degraduje vlastní soudnost... Fakt mě nezajímají některé velmi intimní detaily, třeba statusy tipu: "Jdu kakat." To už je prostě moc :-) V kavárně nebo na pivu by vám to nikdo jen tak u stolu neřekl, takže není od věci někdy "virtuální knihu tváři" vyměnit za osobní setkání s tvářemi skutečnými - tváří v tvář je to přeci jen nenahraditelné!

První garanční prohlídky vozidel vymyslel Čech! Augustin Šulc

16. října 2009 v 8:00 | David Vaníček
Jestli si vzpomenete na nedělní Střepiny, kde jsme vysílali reportáž o veteránech, jistě vám bude jméno Libuše Šulcová - to je ta dáma s motorkou.

V šestnáci letech poznala svého manžela a za pár let se tak provdala do věhlasné rodiny Šulcových. Tohle jméno je velmi známe ve světě historických motorek. Tchán paní Šulcové, Augunstin Šulc, byl totiž první Čech, který k nám z Velké Británie přepravil čtyřtaktový motocykl BSA.

První motorku převážel osobně z britského království, 86 hodin cesty, 1440 mil. Pak už motorky dopravoval už jen v krabicích, složené a v Praze je montoval dohromady. Ročně dovezl 365 motorek! Prodával je se svým bratrem v Konviktské ulici v Praze, ještě než jejich podnikání zarazilo znárodnění majetku komunisty.

Ostatně, detaily o fenoménu rodiny Šulcových jsme měli ve Střepinách, ale už se nám tam nevešela další zajímavá informace. Paní Šulcová mi během rozhovoru mimo jiné prozdradila, že její tchán byl vlastně prvním prodejcem, který svým zákazníkům nabízel garanční prohlídky. To se psal rok 1927. Až po něm tuto praxi v roce 1928 zavedla automobilka Ford a v roce 1930 také Chevrolet.

Tak jestli vás podle servisní knížky čeká "garančka," už víte, kdo za ní stojí. Ona je to někdy otrava, ale důležitá věc. Přece se v autě nezabijete kvůli nějaké maličkosti, která se takhle dá vychytat.

V Řecku mají Kaplického chobotnici?

14. října 2009 v 7:27 | David Vaníček |  Zoooom


Bez okolků se přiznám, že mi byl sympatický návrh nové Národní knihovny v podobě "chobotnice" nebo chcete-li "blobu" Jana Kaplického. Vypadá to ale, že se její stavba u nás asi neuskuteční, tak jsem na své dovolené v Řecku našel alternativu. Jestli znáte řecké kláštery na skalách Meteora, určitě vám bude tato fotka povědomá. Přímo naproti klášterům je totiž v údolí tenhle skalní útvar a při pohledu na něj jsem se nemohl zbavit dojmu, že Kaplického chobotice "žije" - alespoň tvarem mají hodně společného.