Květen 2009

Vajíčka taky na Vaníčka

28. května 2009 v 12:36 | David Vaníček
Nejen předseda ČSSD Jiří Paroubek a jeho straníci si včera z Anděla odnesli trika zmáčené žloutky a bílky, podobně na to byli i novináři stojící pod pódiem.

Nekteří útočníci totiž nedohodili vajíčka až na politiky a vydatně zásobovali bílkovinami také hrozen novinářů.

Na vlasech mi přistál kus žloutku - dobře tuží, Vajíčka jsem měl i v uchu a na zádech mi přistála další tři. Měsíc nechci vidět omeletu ani hemenex :-)

Klipy k Eurovolbám: Neváhej a toč?

23. května 2009 v 14:32 | David Vaníček |  Naostro
Politické strany kandidující do Evropského parlamentu prezentovaly na veřejnoprávní televizi během sobotního dopoledne své propagační spoty. Ještě jsem neměl moc volného času, abych si prošel a prostudoval ambice a plány kandidátů do EP, takže jsem od jejich klipů očekával, že se je alespoň v kostce dozvím a možná se nechám inspirovat, komu dám svůj hlas.

Většina stran se skutečně snažila do krátkého šotu nacpat co nejvíc svých slibů a siláckých slov. Některým zbyl čas i na vtípky, třeba Olga Zubová připada sestřih příprav z natáčení, Zelení zapojili mluvící krávu a kozu, Bursík jezdí na valníku a traktor řídí Kateřina Jacques, která ještě předtím v klipu zúročí svůj trapas s biomasou.

Přehlídka politických spotů ale tak trochu připomínala spíš přehlídku amatérského videa. Troufnu si napsat, že každý, kdo trochu umí s kamerou a střihacím programem by to zvládnul ve stejné kvalitě. Chápu, že strany chtěly ušetřit, ale i za pár šupů se dá natočit poutavý a kvalitní spot. Kandidát Zdeněk Joukl mluví k voličům před jakýmsi vodopádem v parku, není ho téměř slyšet a ještě při projevu sem tam zmizí z obrazu a má vidět jen část hlavy.

Jiná videa jsou nudně dlouhá, chybí v nich hudba, tvůrci v nich porušují pravidla střihu, grafika nebo titulky vypadají jako z aplikace "kreslení," kterou má každý z nás v počítači a mnozí kandidáti se nebyli schopní naučit ani pár vět a šilhají na taháky položené mimo kameru nebo čtou svá moudra rovnou z papíru.

Atraktivní video měla strana Věci veřejné. Trochu vypadalo jako intro k americkému seriálu o mladých úřednících, kteří svým temperamentem spasí svět rychleji něž Chuck Norris nebo Superman. Jenomže sestřih záběrů, kde kandidáti do EP telefonují, pijí kafe, běhají a nebo něco ukazují v českých krajích, to je opravdu jen obrazový videoklip. Ale za co přesně chtějí v EP bojovat, to se nedozvíte.

Kvalitní video má Jana Bobošíková, je vidět, že jako bývalá televizní novinářka si pohlídala jeho úroveň, její spot i tak trochu připomíná prostředí zprávařského studia. Zato Vladimír Železný se profesionálním videem nechlubí, stojí před tmavou stěnou a má takzvaně "přepálený" obličej. Strana "Moravané" voličům bodře vzkazuje "Nehažte na to kakáč, volte číslo šestnáct," Republikán Sládek cituje Shakespeara, Zeman mluví z Vysočiny, Remek a Ransdorf si pomáhají krásně zralými rudými třešněmi. Prostě komedie.

Jednoduše řečeno, budu si muset všechny kandidátky stejně ještě pročíst, protože samotné zpracovnání spotů a jejich anomálie nakonec tak moc odvedly mou pozornost od faktického obsahu, že jsem zase na začátku :-)

Pěkný pátek s Myšpulínem

18. května 2009 v 13:45 | David Vaníček |  Ze zákulisí

Čtyřlístek slaví 40. narozeniny a právě tohle téma padlo v pátek na mě. Neměl jsem ten den moc dobnou náladu a trochu bez enegrie jsem si ke Čtyřlístku začal vyhledávat informace... Nakonec mě to téma pohltilo, hodně mi zlepšilo rozladěnou pátečný psychiku a sladkou tečkou na závěr natáčecího dne bylo setkání s kreslířem, autorem Čtyřlístku, Jaroslavem Němečkem.

On a jeho žena, rozzáření, s úsměvem na tváři, celý den odpovídali na otázky novinářů a jezdili z jedné televize do druhé na rozhovory. Čtyřicet let mají kolem sebe tým šesti lidí a v téhle sestavě dělají tisícovkám čtenářů radost právě prostřednictvím kreslených postaviček. Pinďa, Myšpulín, Fifinka a Bobík. Fenomén v Česku větší než Beatles.

V nejlepších časech měl komiks náklad 220 tisíc výtisků a přesto se stal podpultovým zbožím. Sběratelé mezi sebou prodávají jednotlivá čísla Čtyřlístku za velké peníze - jsou i tací, kteří dali za první výtisk v internetové dražbě 25 tisíc korun.

Jaroslava Němečka jsem během natáčení reportáže požádal, aby mi namaloval Myšpulína s mikrofonem - vidíte ho naroře - originální je ta černobílá kresba, barvy doplnily až kolegyně grafičky Televizních novin. A pak jsem originální Myšpulína "zneužil" v reportáži.


Čtyřlístek mi prostě dokonale zlepšil hnusný pátek na skvělý pátek a milé pokračování mě čekalo ještě dnes v ráno v mé emailové schránce:

"Vážený pane Vaníčku, děkuji vám za nejhezčí TV-šot. Ze všech dnešních televizních gratulací ta vaše jediná měla švih a optimismus a kus srdce. Ještě jednou - díky. Jaroslav a Lucie Němečkovi"

Němečkovi, to my děkujeme vám za čtyřicet let skvělých příběhů!

"To jste byl vy, kdo nám zhasnul televizi."

4. května 2009 v 10:50 | David Vaníček |  inVERZE
Červené tlačítko! Právě jeho stisknutí ukončilo vysílání analogu ze Žižkova.


Už dlouho předtím se mluvilo o tom, že 30. dubna se Praha a její okolí zahalí do analogové tmy - Nova a další dvě televize přestanou analogově vysílat ze žižkovského vysílače.

Naše televize se nakonec rozhodla, že analog vypne v přímém přenosu, během Televizních novin. Tím "revolučním" úkolem jsem byl pověřený a kolegové si ze mě během dne utahovali, že: "Počkej, budeš dostávat dopisy od divaček, kterým si odpojil vysílání před Ordinací v růžové zahradě."

Bylo přesně 19:51, stáli jsme s kameramankou a technikem mezi analogovými vysílači (to jsou ty plechové krabice značky Tesla) v operačním středisku žižkovského vysílače a čekali jsme na spojení se studiem Novy.

V 19:52 jsem to odpočítal, ve vedlejší místnosti zmáčkl pracovník Českých Radiokomunikací červený knoflík a bylo to - kdo se díval přes analog, tomu jsme zmizeli z obrazovky a vystřídalo nás zrnění a šumění...

Druhý den jsme k tématu dotáčeli repotíž o tom, že analog zmizel i některým mimopražským divákům - hlavně tam, kde přijímali Novu přes takzvané převaděče a digitální pokrytí tam není, nebo je velmi slabé.

Přijeli jsme k rodinnému domku v Berouně. "Právě jsme slezli ze střechy, štelovali jsme anténu a lovili digitál," vyprávěl nám muž v montérkách. "Moje manželka na vás byla naštvaná, to jste byl přímo vy, kdo nám zhasnul televizi," obrátil se na mě jeho příbuzný.

Byl jsem to já. Byl jsem poslem analogové tmy v Praze. Ale někdo to udělat musel :-)



Reportáž z Televizních novin, 1. května 2009.